Jdi na obsah Jdi na menu
 


KDYŽ MÁTE POCIT, ŽE JE TAK ZLE, ŽE HŮŘ BÝT NEMŮŽE...MŮŽE

19. 8. 2017

KDYŽ MÁTE POCIT, ŽE JE TAK ZLE, ŽE HŮŘ BÝT NEMŮŽE...

Může.
Začneme od včerejšího podvečera, kdy se většina koček, chovala podivně, nejspíš kvůli bouřce, která se dostavila v noci.
Nalezeno kotě v Nýrsku, bez kočky cca dva měsíce staré, naštěstí ještě na chvíli může do dočasné péče......
Takže když dorazila bouřka, několik našich tlapiček mělo opravdu dosud námi nevídaný strach. Janoušek boural svoji ,,garsonku,, ve snaze někam utéci, ale kam? Janeček, běhal s křikem sem a tam, starší kočičky velmi těžce dýchaly, do toho bylo slyšet řinčení asi tří oken, takže jsme honem běhali, jestli to náhodou nebylo někde u koček...Naštěstí ne, jen některý z řemeslníků, zapomněl v podkroví zavřít okna, aniž jsme to tušili.
Ve čtyři hodiny ráno nás opustila Anežka. Věděli jsme že je to zlé, ale člověk pořád chce věřit, včerejší den se tak snažila, jedla, komunikovala, neustále se mazlila, možná věděla, kdo ví?
Ráno jsme měli v areálu nezvanou návštěvu, naštěstí sama vzala do zaječích, jakmile nás viděla jít ke koťatům..
Následoval by běžný den z těch 365 v roce. Kdyby..
Kdyby se neozvaly následky nedoléčené virózy, kterou jsme v posledních týdnech měli a neměli šanci ji řádně léčit a doléčit protože kočiček je prostě moc a nás málo. Zamotaná hlava, pád a naražené koleno, a zlomené rameno těsně pod klíční kostí. Zatím v ortéze, pokud se do úterka pohne, tak operace..
Protože i druhé z nás, se stále točí hlava a únava už je opravdu veliká, doufám, že pokud budu někde padat, kočičky zařídí, aby nohy a ruce zůstaly v pořádku, aby se o ně měl kdo postarat. V tuto chvíli je to jen na půlce člověka, držte tedy prosím, co jde ať to lze i tak zvládnout.
nestíhám.
Po návratu z nemocnice z pohotovosti telefon z veteriny, kde byl hospitalizován Ramirek, v noci další srdeční slabost, kterou už nedokázal zvládnout ani přes péči lékařů...
Protože to stále není dost, Velký Bor u Horažďovic - nalezeno kotě bez matky, neschopno samotné jíst takže u nás a přede mnou krmení po třech hodinách ve dne v noci.
Telefony plné nadávek těch, kteří po vyslechnutí, že nalezenou kočičku už opravdu není kam dát a není ani v mých silách se o ni postarat, ani netřeba zmiňovat.
Momentálně už není síla na nic, ani na rozloučení s Ramirkem a Anežkou.
Všeho je prostě moc najednou .
V tuto chvíli nevím za bude možné obnovit návštěvy, dle původního předpokladu. Dáme určitě vědět, ale jisté je že je nutné najet na nouzový režim.
Jediné co určitě zachováme je stejná péče a starost o kočičky, vše ostatní prostě musí stranou a doufám že kočky milující lidé pochopí, ti kdož ne, je mi líto, i my jsme jen lidé, nejsme roboti fungující bezchybně 24 h denně, 365 dní v roce.