Ouško má domov
Do ,,rodiny,, ledvinářů jsme byli nuceni přidat kocourka Ouška, bohužel projevuje příznaky, které provází kočičku poslední fází tohoto onemocnění. Hubnutí, únava, nechutenství a nezaměnitelná poloha u misky s vodou....
Ouško neměl hezký život. Od jeho původních majitelů jsme vždy slyšeli jen táhni ty h...... a kočičí křik a úprk .Koneckonců tyč kterou vždy nejspíš i preventivně dostali jejich zvířata byla vždy v pozoru připravena u vchodových dveří. Domluvy hrozby nic platno a když jednoho dne zůstal bez pomoci ležet u našich dveří, opravdu nešlo ho tam nechat. Hledal pomoc, našel ji a dostal.
Původně byl u nás na půl úvazku, chodil do bytu a ven jak chtěl. Pak asi zmoudřel, kdo ví a zůstal na stálo, nechtěl nikam jít, chtěl být někde, kde je jídlo, protože doma ho nedostal, kde je klid a kde je někdo komu na něm záleží.
Vzorně ho podporovala virtuální maminka Martina Nedvědová Rybínová a Ouško si svůj nový život užíval.
Nemoc kterou Ouško onemocněl vyléčit nejde a tak chceme pro Ouška alespoň to co nikdy neměl, domov. Dnešním dnem si tedy Ouška adoptujeme aby alespoň nyní měl svůj domov. Mnoho se pro něj nezmění, stejně bydlí s námi a spí se mnou v posteli ale my víme, že kočky vědí a chceme aby věděl že má jako jediný z těch desítek kočiček u nás domov a doufáme že s námi bude ještě hodně dlouho .
Ještě jednou moc děkujeme virtuální mamince za stálou pomoc a podporu.