Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z nového domova Štístka

7. 8. 2015

Milí Žikováci. Posílám vám pozdrav ze slunečné Prahy. U nás doma nastala velká změna, protože mě moje člověčí máma seznámila s celou mou smečkou, která do té doby žila za jinými dveřmi. Tedy já o nich věděl, protože mi mamka hodně vyprávěla a taky proto, že občas se nám někomu podařilo na zakázané území na chvíli proniknout. Že to ale bude takovej nářez, to jsem netušil. Kromě toho, že mám svýho psa, mám taky totiž rovnou tři ségry. S víte, co je nejlepší? Jedna je vtipnější, než druhá. Jako úplně první mě přijala Vlastička Žikovská. Dnes si lehla dokonce ke mně na polštář, chvíli mě myla (asi nevěděla, že to umím sám), pak si na mě položila nohu a usnula. Stále mě chodí kontrolovat a já do ní vždycky zlehka strčím tlapkou a ona si se mnou začne hned hrát. Je fakt, že vždycky dostanu na kokos, ale jen tak jemně, takže mě to baví čím dál tím víc. A Vlastu, myslím taky. 
Sissi a Jessi na můj příchod reagovaly trochu zdrženlivěji, ale už si začínám i je obmotávat kolem tlapky. Když nalezeme všichni k mámě do postele, je to prý děs a hrůza. Jess a Vlasta na ní chtějí obě "šlapat zelí", madam Sissi by nejraději jen nerušeně ležela a běda, jak do ní někdo šťouchne, pak se uraženě zvedá a odchází. No a já? Já přes ně všechny skáču jak hopík, snažím se je vyprovokovat k nějaké akci a lovím máminy bosé nohy. A protože mamka vždycky volá o pomoc, přiběhne ochotně do toho všeho ještě můj pes a snaží se taky urvat si kousíček místa a srandy pro sebe, pričemž se samozřejmě tváří, že přišel zachraňovat. No, je tady veselo. 
Oddělené krmení zatím musí pokračovat, protože máma tvrdí, že bych holkám všechno snědl, kdybych měl misky v blízkosti jejich. Je fakt, že ony si k jídlu v klidu lehnou a prežvykují, jakoby o nic nešlo. To moje jídlo je jiná akce, protože dobře vím, že za každým rohem čeká někdo, kdo by mi moje dobroty chtěl sníst.
Jo a ještě něco. Nechtěl jsem vám to říct, ale mamka říkala, jen to výklopné, maličký... Predevčírem jsem neodolal voňavému buřtguláši a šel si pro něj až na plotnu. Nedbaje tisíce a jednoho varování jsem udělal krok...no a potom...mě ta pitomá plotýnka spálila. Vůbec jsem tomu nerozuměl, skočil jsem dolů a prchal bytem jak splašený. Protože jsem statečný a nevydal jsem u toho ani hlásku, mamka nejdřív nepochopila, co se stalo, když jsem kolem ní prosvištěl. Vyběhla za mnou, zvedla mě a protože jsem měl čumák od guláše, rychle si to spočítala. Celá tahle akce mě stála dva fousky, které mi ta hrozná plotýnka zkrátila a puchýře na mojí krásné malé nožce. Nicméně to mělo i pozitivní efekt, protože jestli jsem byl do té doby rozmazlovaný kotě, tak teď mám pozornosti ještě víc. Chladíme, mažeme, foukáme na bebí a zlobíme se na plotýnku. Už s ní nekamarádím a s úctou ji obcházím, tu jednu pálivou potvoru.

Pozdravujte ode mě, od Vlastičky i všech ostatních všechny zvířecí i lidské kamarády a mějte se, co nejlépe to jde.

Váš Štístko

odkaz na další fotečky:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.502505533240446.1073741998.418831981607802&type=3


stistko-doma-se-smeckou.jpg