Kočky Žikov

Jsou dny dobrých, špatných a těch nejhorších zpráv. Poslední zmíněnou bohužel máme dnes.
Opustil nás kocourek JANOUŠEK, a stále to nejde napsat natož pochopit…
Pro ty co ho neznali, kocourek který byl sražen autem, ponechán ležet měsíc zraněný u radnice ve Vrchotových Janovicích. S viditelným zraněním, s bolestmi, v mínus 7 stupních.
Všichni chodili kolem, a nebyl nikdo, kdo by pomohl. Někdo měl pocit, že to nestačí, tak do něj nastřílel 5 diabolek. To znamená 5 x nabít a vystřelit.
Janoušek nakonec potkal člověka, který mu pomohl, dovezl ho k nám, Janoušek podstoupil několik operací a všechny zvládl na výbornou, bohužel tři z diabolek nebylo možné operativně odstranit, byly v místě, kde již operovat nešlo, protože by tuto operaci nepřežil. Jeho stav byl konzultován, kde to šlo, byl znovu vyšetřen na klinice v Praze a i přes pokus alespoň jednu z diabolek vyndat, veterinář musel přestat operovat během operace, protože jejím pokračováním by Janouška ohrozil na životě. Nezbylo tedy, než tři z pěti diabolek ponechat kde jsou.
Krom potíží s dýcháním zvládal Janoušek svůj stav velmi dobře, jen odmítal opustit karanténní klec, vyšel na procházku, prošel se, ale honem zpátky. Pokus přestěhovat ho ke kočičkám nezvládl, byl tedy vrácen zpět a všichni kdo k nám chodí, ví, jak si svoji ,,garsonku,, užíval, protože v ní prostě měl pocit bezpečí. Neopouštěl ji, ani když zůstala otevřená, prostě chtěl zůstat, dostat dobré jídlo a chtěl zachovat svůj klid.
Nikdy nevynechal obchůzku celé místnosti, kde byl, pozdravil se Sašenkou a šel rychle zpět.
Poslední dobou začal hubnout a odešel na systémové selhání organizmu.
My věříme na Karmu, ať si každý myslí co chce, za těch 19 let jsme viděli nejednou, že funguje. Někdy to trvá dlouho, někdy se jejího naplnění člověk nedočká, ale všichni, kdož mají podíl na tom, že zbytečně odešla velká kocouří osobnost, s laskavým srdíčkem, které lidem odpustilo, se jejího naplnění dočkají.
Janoušek je velká rána, dělal nám společnost déle jak dva roky a najednou tu není. Chodíme kolem jeho ,,garsonky,, a ta je prázdná. Chce se automaticky říct ahoj Janoušku, jak se máš, jdeme ven? Ale není komu. Něco děláme a pohled se stočí na jeho místo a to je prázdné, Sašenka se raději točí stranou, aby tu prázdnotu neviděla.
I to je součást toho co děláme, jen jsou to chvíle, kdy chce člověk se vším skončit, protože už je toho všeho prostě moc.
Janoušku, není nic, co bychom ti přály víc než, klid který nyní máš. Nemůžeme se s tím srovnat, a asi už vždycky tady budeš chybět. Byl jsi velká osobnost a leckdy jsme se neshodli, a ty víš, že s tebou byla někdy těžká domluva, někdy jsi dal výrazně najevo, že máš zásadně jiný názor, než paní doktorka s injekcí, než my s tím či oním lékem ale i proto jsi byl jedinečný. Dnes bych ti řekla jen mne klidně zase kousni, když ti musím dát lék, ale buď tady. Asi i na to jsi měl jiný názor a odešel jsi. Tak dobře, kluku nevděčná…Tak pozdravuj všechny tlapičky, které tam na nás čekají, řekni jim, že nám všem chybí stejně jako Ty. Nevím jestli někdy přestaneme brečet jen, když si na tebe vzpomeneme, ale tobě patří klid, který máš. Zažil jsi toho tolik, že už to tak třeba muselo být.

Děkujeme virtuálním maminkám Janouška p. Janě Skopové a p. Libuši Vlkové za jeho podporu 
R.I.P. JANOUŠKU

https://www.youtube.com/watch?v=vA5KAeBxqxk