Kočky Žikov

Zatím jsem vždy po návratu z podobného putování psala pár řádek. Sice je to s každou další cestou těžší, aby se člověk neopakoval, ale pokusím se o jakési shrnutí či ucelenější info i nyní.
V jižních Čechách jsme tentokrát navštívili tři spolky, tři místa, tři depozita. Každé jiné a všechna stejná. Stejná v míře péče, lásky a starostlivosti, kterou jednotlivé ženy - ano, ženy, chlapa jsme tentokrát nepotkali, ale věříme že někde v pozadí jsou :-) - věnují svým svěřencům.
Prvním zastavením byl Týn nad Vltavou. Středně velké depozitum, kočenky vymazlené, některé v léčení, zkrátka tak, jako všude jinde. Nicméně si dovolím čtenáře upozornit na jedno vyjímečné kotě - Hrábě fon Míra. Mouratý klučík, nalezenec ze zámku, mazloň mazloňů. Tak šup, kdo jste z okolí, jedinečná šance mít doma šlechtice :-) :-)
V neděli dopoledne jsme téměř z kanafasu vytahli paní Ditu ve Strakonickém depozitu Chlup-nechlup. Soukromé depozitum, ráj pro kočky. Trocha úprav a bezpečnější místo si člověk nebude moc představit. Mimo hlavní cesty, velký pozemek, zázemí v podkroví... Tedy jak teplo domova tak pestrost pobytu venku. Ale pozor, to není důvod, aby tam kočenky trávily více času, než bude nezbytně nutné. I když mají výborné podmínky k životu, domov je domov. Takže, Strakoničáci a okolí - kastrujte a pokud chcete kočičího parťáka, nehledejte u souseda, ale v depozitu.
Odpolední zastávka pak byla v Sušici. Jestli vyjdou plány, bude moc každé jiné město Sušickým kočkám závidět. Zatím je tu hodně práce a hodně potřebné pomoci. Ale také je tu hodně úžasně vymazlených kočičích zlatíček. Tak šup. vyberte si parťáka nebo parťačku.
Toto jsou pozitiva, která jsme viděli. Ale bohužel jsme vyslechli i spoustu smutných příběhů, z kterých je nám moc smutno. Asi nejsmutnější příběh je zrzavého kocourka ze Sušice. Po nejspíš srážce autem zůstal dlouho dobu ležet nejen na dohled obecnímu úřadu, ale na dennodenní trase místní veterinářka z domu do ordinace. Když už začal lidem hodně vadit, dostavil se lidumil a aby se nemuseli jeho spoluobčané na zraněného kocoura koukat, nasypal mu do kožichu hrst broků. I tohle kocourek "přežil" a naštěstí se konečně našel ČLOVĚK. Zrzek se dostal k opravdovému veterináři, podstoupil operaci, dva broky - jeden ve slinivce a druhý u krkavice nešly vyndat - ale jinak se povedlo dát kocourka vcelku do kupy.
K životu patří nejen radosti, ale i bolest a smrt. Chceme-li se nazývat lidmi, neměli bychom se přičiňovat o zbytečné, předčasné a bolestné umírání zvířat Neměli bychom jim způsobovat bolest a utrpení. Ale naopak jim pomáhat, chránit je, pečovat................

Na závěr velké dík kamarádovi Petrovi, který v nouzi největší dodal sebe a auto, Andrea Horejsi, Máca Došlikova, Radka Aurora, Blanka Šindelářová, Eva Hégrová, Markéta Podivná, Zdenka Kubesova, Zdeňka Špráchalová, Stanislav Brož a všem ostatním (omlouvám se že ne jmenovitě, ale jednak mám kamaráda z Vídně a druhak je vás hodně) moc moc děkuju, že jsme mohli kočičkám dovézt alespoň něco. Tímto tedy uzavírám 4. cestu za kočičkamia vyhlašuji počátek sbírání a schraňování na . jarní cestu :-)
Mějte se fajn a buďme nejen na sebe hodní.