Duhový most 2015
Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
https://www.youtube.com/watch?v=vA5KAeBxqxk
Mikeš
Odešel 30.1.2015
Dnes v noci dotlouklo srdíčko našeho milovaného kocourka Mikeše.Droboučký téměř slepý orientálek s potravinovou alergií odešel.Celá léta se potýkal se zažívacími potížemi a nechutenstvím až jsme si dělaly legraci že má z dlouhodobého pobytu u kočiček ponorku a jezdí si odpočinout na veterinu na kapačky.Na jaře by mu bylo 10 let a celou dobu byl s námi.
Nenašel se nikdo kdy by tomuto úžasnému kocourkovi byl ochoten dát domov krom naší první virtuální ,,maminky,, Mgr.Dany Pluhařové která ho celá léta podporovala,děkuji za Váš upřímný zájem a starost o Mikeška. , děkuji že jste vydržela až do konce i když je mi líto že přišel tak brzy. Mikešek miloval lidi,kočičky procházky venku i když jen na kšírách.Od dubna 2014 se opravdu moc a moc snažil, poctivě jedl všechno maso které dostal ale hubnul stále víc i přes to ,že všechny testy byly v pořádku, byl stále slabší.Přesto že veterináři nás upozorňovali na to že odejdeš,přesto že jsi stále chtěl ven a měl jsi ten smutný pohled který láme srdce a říká nech mne odejít, srdce si to pořád nechtělo a nechce připustit.Protože už jsi byl tak moc slaboučký že ti pobyt u kočiček se kterými jsi prožil celý život nedělal dobře ,přestěhovaly jsme tě na podzim k ostatním handicapovaným kočičkám a jsem moc ráda protože jsi si to moc užíval. Dnes v noci jsi se přitulil usnul jsi napořád.Tak jsi další kočičkou se kterou už nikdy nepůjdu ven,kterou už nikdy nemůžu pohladit. Ale ty víš že jsi a zůstaneš pořád s námi.Teď už se určitě proháníš se svým velikým kamarádem Tygříkem jehož odchod jsi nesl moc těžce a už jsi se nikdy s nikým neskamarádil jako s ním.Mikešku ať tam máš samou měkkou travičku a kožíšek pořád prohřátý sluníčkem.Moc nám chybíš a moc to bolí ale hlavně že tobě je už dobře.Máme Tě moc rádi Miki.
Heidy,
Odešla 3.2.2015
Heidynka odešla stejně nenápadně a tiše jak žila. Plašánek který společnost lidí nehledá ale časem se přišla pohladit a pozdravit.Nevybojovala boj s virózou která ji oslabila tolik že usnula na pořád.Moc nám chybíš holčičko.
Bea
Odešla 17.2.2015
Bea byť velmi mladinká zemřela na selhání ledvin způsobené otravou z jídla které snědla venku než byla nalezena a dovezena k nám.Je nám to moc líto Beuško že jsi nemohla prožít dlouhý krásný život jaký by jsi si zasloužila.
Mouráček
Odešel 13.4.2015
13.4.2015 nás v noci opustil kocourek Mouráček, plašánek který s námi prožil v útulku 10 let a v noci odešel na selhání ledvin.Začaly zlobit zoubky, přidaly se ledviny a deset let života je pryč. I když plašánek, kocourek s laskavým pohledem a srdíčkem pro všechny kamarády se kterými žil. Ráno nachystaný u dveří s bojovým křikem o svou mističku syrového masa a čerstvou vodu. Mouráčku moc tady chybíš ale hlavně že je Ti už dobře a nic Tě netrápí. Ať máš za duhou tu nejhebčí travičku a kožíšek pořád prohřátý sluníčkem. Je mi moc líto že ti nikdo za deset let nedal domov ale snad jsi ho měl u nás. Máme tě moc rádi. Likérníček Pepino Dnes je na Žikově moc smutno, ticho a prázdno. Odešel kocourek který měl prožít ještě spoustu lásky a radosti mladičký Likérníček Pepino. Kocourek který od kastrace bojoval s virózou a místo aby bylo lépe bylo hůř a hůř. Všechny testy v normě ale zřetelně chřadnul před očima. Dnes dobojoval svůj boj a nechal tady zase tu hroznou bezmoc a bolest která snad ani není k žití. Likérníčku moc tady chybíš ale nejde zapomenout na tvé tlapičky kterými jsi jemně a tak rád hladil tvář, na tvůj pohled a na tebe. Moc nám chybíš a už vždycky budeš. Tak když už se to tak mělo stát, pozdravuj tam všechny naše kožíšky a vyřiď jim že jste stejně všichni pořád s námi, nikdo z Vás nemůže odejít napořád, je tady vaše stopa kterou nikdy nic nemůže smazat. Způsobil jsi nám velikou bolest ale hlavně že tebe už nic nebolí. Poslední operace o které už jsi nevěděl odhalila proč ,ledvina zvětšená nádorem tak že už by nikdo na světě nemohl nic změnit na tom že máš odejít. Není to vůbec spravedlivé ale to život prostě není. Jen sluníčko do kožíšku a tu nejměkčí travičku pod tvoje tlapičky. Ferdíček Klatovský Dnes dobojoval Ferdíček Klatovský, moc se snažil, ze všech sil se svou nemocí pral, bohužel, ne vše vyhrát jde. Ferdíček nádherný mourek který 14 let prožil v bytě s milovanou paničkou,se kterou je rozdělila vážná nemoc jeho paní.Ferdíček zůstal v bytě několik dnů sám, bez jídla, bez vody. Po otevření bytu policií, našla Jitka, která pro něj jela klubíčko plné strachu a zoufalství. Každý dotek ho děsil, za těch pár dnů, prožil opravdové peklo, nevěděl, co a proč se stalo, vyrazil si zoubky ve snaze dostat se ke granulkám, které pro něj měla paní schované. Po převozu k nám, na tom byl stejně, stále se děsil každého doteku a vůbec naší přítomnosti. Byl moc statečný a šikovný velmi rychle se odhodlal pokračovat dál, nezapomenu na ten den, kdy vykoukla ta nádherná hlavička z úkrytu a sama se chtěla přitulit a pohladit. Šlo to lépe a lépe. Ferdík mohl být přeřazen z karantény k ostatním.Den ze dne byl veselejší radostně nás čekal kdykoli jsme přišli,zamiloval si okno a pozoroval vše co viděl asi poprvé v životě, přece jen jsme na šumavské samotě Ferdík znal městský ruch,tady ho zpočátku děsil pohled na lišáka, který k nám dělá pravidelné ranní obchůzky, výkřiky a akrobatické výkony dravců kroužících kolem Žikova, ale zvykl si a na okně byl téměř nonstop.Byl den ze dne mazlivější poslední měsíc si přišel sám na klín a chtěl hladit a hladit. Ferdíčku věděli jsme že je zle,testy na ledviny byly moc špatné, i když jsi měl léky a dietu, už to asi nemohlo nic změnit. Je jedno jestli věk, nebo extrémní stres zapříčinili tak rychlý průběh, nic to nezmění na tom, že už tady nejsi. Moc rády jsme tě poznaly, i když bychom byly mnohem raději, kdyby to bylo za jiných okolností. Ale tak to je, u Vás všech, jsme u těch okamžiků, kdy je Vám zle a potřebujete pomoc. Je nám to strašně moc líto chlapečku a moc tady chybíš ale bohužel i tohle je život. Není důležité, jak moc to bolí nás, důležité je že Tebe už nic netrápí a nebolí. R. I. P. FERDÍČKU Honzíček Dnes v noci dotlouklo srdíčko našeho miláčka Honzíčka, kocourka, jehož příběh asi většina zná. Ještě naposledy se přišel pomazlit, jeho oči ztratily svůj lesk a světlo a odešel. Honzíček byl slepý a možná proto, ho někdo vyhodil na ulici v Nýrsku. Nevím co za tvora, může něco takového udělat, na ulici samozřejmě nemá žádnou šanci a už vůbec nepochopím, jak to může někdo udělat, tak úžasnému tvorečkovi kterým Honzík byl. Neskutečně se vyrovnal se slepotou, okamžitě se orientoval, se samozřejmostí a laskavostí sobě vlastní se začlenil mezi ostatní handicapované kočičky v bytě. Zatímco zpočátku seděl na okně a poslouchal všechny zvuky venku, které jediné byly jeho světem, postupně se naučil řádit a malinko zlobit, byl velmi svéhlavý a vždy dosáhl svého. Jak také jinak, asi to není správné, ale Honzík byl kocourkem, kterému nejde nic odepřít. Ne z lítosti, to vůbec ne, ale o vše si řekl tak samozřejmě a jasně, upřel při tom na nás ty své krásné oči, které sice neviděly, ale byla v nich všechna laskavost světa, že to ani jinak nemohlo být. Od půlnoci pro slzy nevidíme, protože nejsme tak statečné jako ty. Honzíček statečně bojoval s rakovinou, nikdy pro své potíže na nikoho nebyl bručivý jako někdy jiné kočičky když je něco trápí. I v poslední fázi svého onemocnění byl pořád dobře naladěný a kamarádský k ostatním. Honzíčku byl jsi nejzvláštnějším kocourkem, jakého jsme poznaly a s jakým nám bylo dopřáno požít krásný kus společného života. Moc tady chybíš a vždy budeš. Drobeček je moc a moc smutný, že mu odešel kamarád a pořád tě hledá a ptá se mně očima ,, Kde je,,. A tak mu ze všech sil co mi zůstaly říkám, že jsi na krásném místě, kde už nejsi nemocný, že tam dovádíš s ostatními a čekáš tam na nás. R. I. P. Honzíčku. Moc děkujeme Honzíkově virtuální mamince za podporu, všem Honzíkovým příznivcům a podporovatelům za pomoc s léčbou, všem, kteří na něj mysleli a držely mu palečky, za všechny krásné zprávy a dárky pro Honzíka a za to že tolik z Vás při něm stálo, když bojoval boj, který nejde vyhrát. Nešlo ho zachránit, bohužel ani poslední lék, do kterého jsme vkládaly tolik naděje nezabral, ale díky Vám všem jsme mohly udělat vše, co šlo.
Odešel 23.6.2015
Odešel 30.7.2015
Odešel 5.8.2015