Kočky Žikov

 Dnes máme na Žikově jeden z těch ošklivých dnů, kdy nejde dělat nic. Den, o kterém jsme věděli, že je blízko, přišel. Opustil nás kocourek Mikulášek, neskutečný bojovník, který se dlouhé tři roky pral s kritickým selháním jater a ledvin jako lev. Kocourek, který i přes své velké zdravotní problémy zůstal tím nejmilejším a nejlaskavějším tvorečkem, kterého si lze představit. Miloval lidi, kočičky, návštěvy, užíval si přízeň návštěv a soupeřil o nejlepší místečko na hlazení…Nikdy nikoho nenapadl, nikdy neměl s nikým žádný spor, byl prostě vždy milý, vstřícný ať mu bylo dobře či ne. Vzorně jedl i jaterní dietu a kdo má kočičku s onemocněním jater ví, že tuhle dietu kočičky opravdu téměř nikdy nechtějí…Mikulášek polykal prášky, baštil dietu a byl prostě vzorný pacient.
Tři roky, které nejde zapomenout.
Mikulášek prožil nelehký život. Ten začal s páníčkem, který své kočky miloval, ale neuměl se až tak postarat. Přesto dělal víc než mnozí, které znám, o kočičky se staral lépe, než o sebe.
Bohužel jednoho dne zemřel a zvířata zůstala. Zůstala sama v zavřené chalupě, bez jídla, vody možnosti jít ven, nucena žít ve vlastních výkalech. Hospodářská zvířátka na tom byla lépe, ta šla prodat…Naštěstí se našel kupec i na chaloupku, tak kočky skončily u nás, starý slepý pejsek neznámo kde, podle dědiců se ztratil, podle nás nedopadl dobře a začal Mikuláškův boj o život, který dnes po třech letech Mikulášek prohrál. Všichni Mikuláškovi společníci z původního domova nalezli domov a Mikulášek ho měl u nás. Měl svou virtuální maminku p. Bohunku Pivoňkovou, která se o něj vždy starala a zajímala, měl nás, návštěvy které si užíval a kočky které miloval. Věříme, že to byly tři šťastné roky přesto, že byl nemocný.
Mikulášku už pořád tady budeš chybět, protože jsi byl veliká kočičí osobnost, protože jsme tě milovaly a protože, jsi nám zase zlomil srdce tím, že jsi odešel. Víme, že to tak je, že to tak musí být, ale to nic nezmění na tom, jak moc tady chybíš…Mikešek už na tebe určitě čekal a zase budete dovádět jako tady…Sluníčko do kožíšku a tu nejměkčí travičku pod tvoje tlapičky….
R.I.P. Mikulášku.